Námořní piloti Harold Hubert Salisbury a Hubert Steed Salisbury

Harold Hubert Salisbury a Hubert Steed Salisbury

(Hvězda 1939-1945, Africká hvězda, Obranná medaile, Britská válečná medaile 1939-1945, Odznak pilota námořního letectva)

V mnoha případech je velmi složité určit konkrétního nositele vyznamenání a vystopovat jeho příběh. V tomto případě to byl doslova detektivní případ. Na počátku všeho bylo zakoupení pozůstalosti po pilotovi RAF obsahující: sadu vyznamenání (dvě hvězdy + obrannou a válečnou medaili), odznak námořního pilota, kokardu z čepice důstojníka královského námořnictva a dva dokumenty, jeden se jménem H.S. Salisbury a druhý se jménem Harold H. Salisbury. Jasno do věci nevnesla ani informace od prodejce, že konvolut je po námořním pilotovi jménem Hugh S. Salisbury, který za 2. světové války létal na stíhacích letounech Spitfirech. Jasné tedy pouze bylo, že majitel medailí byl důstojníkem námořnictva, pilotem a jeho jméno bylo H.S. Salisbury a nebo Harold H. Salisbury.

Prvním krokem bylo prohledat seznamy námořních důstojníků (Navy Lists) z období 2. světové války. Tyto seznamy ukázaly, že žádný Hugh S. Salisbury v té době nebyl námořním důstojníkem, natož námořním pilotem. Naopak jsem zjistil, že seznamy obsahují dva námořní piloty a to Harolda Huberta Salisburyho a Huberta Steeda Salisburyho. To znamenalo, že jsem na správné stopě. Otázkou však zůstávalo, proč sada obsahuje dokumenty se jmény obou. Vyjasnění přineslo až prozkoumání seznamů narození. Harold Hubert Salisbury narozen 30. 3. 1915, byl starším bratrem Huberta Steeda Salisburyho narozeného 13. 4. 1921. I podobnost jmen je jasná, jejich otec se totiž jmenoval Hubert a matka byla za svobodna Steed. Šlo tedy o pozůstalost z jedné rodiny. Bohužel jak bude ale popsáno, působili oba bratři jako piloti a to dokonce ve stejné bojové oblasti a tudíž nelze dnes již s určitostí říci, kterému z bratrů medaile patřily. Pokusím se tedy zmínit oba dva.

Harold Hubert Salisbury
Vyprávění zahájím starším bratrem, který byl poměrně významnou osobností a lze o něm tedy zjistit mnoho informací. Harold Hubert Salisbury se narodil 30.3.1915 ve městě Pershore v hrabství Worcestershire. Vychodil zde základní školu a v roce 1933 nastoupil k Metropolitní policii. V letech 1938 až 1939 studoval na Hendon Police Colledge a před narukováním do armády byl ve funkci staničního inspektora (hodnost odpovídající přibližně armádní hodnosti poručík) v nejproslulejší londýnské policejní stanice na Bow street. Po vypuknutí 2. světové války se s několika svými kolegy přihlásil k námořnímu letectvu. Základní výcvik prodělával pravděpodobně také na námořní základně amerického námořnictva Pensacola na Floridě. 7. srpna 1942 byl povýšen do hodnosti námořního poručíka (Temporary Sub-Lieutenant). Koncem roku 1942 se ještě stihl oženit, za manželku si vzal Joan M. M. Nash.

Pokračovací výcvik absolvoval u 759. perutě námořního letectva (759. squadron Fleet Air Arm) na základě Yeovilton, kde v té době byla škola námořního stíhacího letectva. Zde létal na různých typech letounů od dvoumístných cvičných Miles Master až po v té době již postarší Supermarine Spitfire Ia. Na tomto typu (sériové číslo AR236) zaznamenal i svou první nehodu, když 24. listopadu 1943 při návratu ze cvičného letu sedal s ne úplně otevřeným podvozkem a škrtl vrtulí o přistávací dráhu. Výsledkem bylo poškození hodnocené stupněm X. 7. 8. 1943 byl povýšen do hodnosti nadporučík (Temporary Lieutenant).

Po dokončení výcviku byl v lednu 1944 převelen k 899. stíhací peruti námořního letectva (899. squadron Fleet Air Arm). Tato peruť byla založena v prosinci 1942 a byla v té době vyzbrojena upravenými stíhacími letouny Spitfire Vb a Seafire IIc. 15. května 1944 se 899. peruť přezbrojila na typ Seafire III a na základně Scapa Flow nalodila na palubu eskortní letadlové lodě HMS Khedive (D62). V té době měl Harold další nehodu. Letěl tehdy s letounem Seafire III (sériové číslo NF428) a během přistávacího manévru mu selhal brzdící hák. Letoun musel být zastaven až pomocnou brzdící sítí, k vážnějšímu poškození však nedošlo. Z paluby této letadlové lodě 899. peruť operovala v srpnu 1944 během operace DRAGOON – vylodění na jižním pobřeží Francie.

Operační činnost zmíním pouze stručně:

16. 8. 1944 – útoky na pobřežní cíle a hlídková činnost v oblasti vylodění.
17. 8. 1944 – spolu s letouny z HMS Emperor nálet na Port Cros.
18. 8. 1944 – útoky na cíle v údolí řeky Rhony
21. 8. 1944 – útoky na pobřežní cíle
22. 8. 1944 – útoky na pobřežní cíle
23. 8. 1944 – útoky na transporty v údolí řeky Rhony
27. 8. 1944 – HMS Khedive byla stažena z operací a odeslána na Maltu

2. září se HMS Khedive přesunula do Alexandrie, kde byla spolu s loděmi HMS Searcher, HMS Pursuer a HMS Hunter začleněna do operačního uskupení Force V a určena pro operace v Egejském moři.

899. peruť se tak zúčastnila následujících akcí:

9. 9. 1944 – útoky na lodě a pobřežní cíle na Krétě, Rhodosu a Karpathosu (operace OUTING I)
10. 9. 1944 – hlídková činnost nad flotilou a útoky na námořní cíle
11. 9. 1944 – hlídková činnost nad flotilou a útoky na námořní cíle
12. 9. 1944 – hlídková činnost nad flotilou a útoky na námořní cíle
19. 9. 1944 – hlídková činnost nad flotilou a útoky na námořní cíle
14. 9. 1944 – ochrana minolovek během operací u ostrova Kythira
15. 9. 1944 – hlídková činnost nad flotilou
16. 9. 1944 – letecká ochrana 5. flotily minolovek
17. 9. 1944 – letecké útoky na Rhodos
18. 9. 1944 – útoky na námořní letadla v zátoce Suda na Krétě
19. 9. 1944 – útoky na námořní cíle u ostrova Rhodos
20. 9. 1944 – byly jednotky staženy z operací a odeslány na odpočinek do Velké Británie.

899. pertuť konkrétně na základnu Long Kesh, kde setrvala až do února 1945.

Během operací z této základny měl Harold další dvě drobné nehody. Obě dvě shodou okolností na stejném letounu Seafire III (sériové číslo NF539). V prvním případě (2. 10. 1944) poškodil podvozek při přistání a podruhé (8. 2. 1945) minul brzdící lana. Začátkem února 1945 se 899. peruť nalodila na eskortní letadlovou loď HMS Chaser (D32), aby byla posléze v dubnu 1945 vyloděna na základně Schofields v Austrálii. Zde setrvala jako výcviková peruť až do konce války. Na této základně měl Harold i své poslední dvě letecké nehody. 19 .6. 1945 na stroji Seafire III (sériové číslo LR789) přistával s ne zcela zaaretovaným podvozkem a došlo k jeho poškození a 20. 7. 1945 na stroji Seafire III (sériové číslo NF426) kdy mu při pojíždění po praskla pneumatika, stroj sjel mimo ranvej do měkkého terénu a postavil se na „čumák“.

Počátkem roku 1946 byl Harold demobilizován a vrátil se zpět k policii. V letech 1952 a 1953 byl členem učitelského sboru na English National Police College. Od roku 1953 až do roku 1965 sloužil nejprve v hodnosti asistenta vrchního konstábla (Assistant Chief Constable) a následně od roku 1965 do roku 1968 jako vrchní konstábl (Chief Constable) pro hrabství North Riding a Yorkshire.

V letech 1968 až 1972 byl vrchním konstáblem pro hrabství York a North East Yorkshire. 19. 4. 1968 byl vyznamenán řádem Svatého Jana Jeruzalémského (Venerable Order of Saint John) ve stupni Officer (Brother) a 14. 6. 1969 královnou za mimořádné zásluhy vysoce ceněnou Policejní medailí (Queen’s Police Medal). V červenci 1972 byl povýšen do nejvyšší hodnosti britské policie – Commissioner a stal se policejním velitelem Jižní Austrálie. Pro své konzervativní názory se však dostal do sporu s tehdejším australským premiérem Donem Dunstanem a následně byl 17. 1. 1978 ze své funkce odvolán, vrátil se zpět do Anglie a odešel do výslužby. 6. 5. 1991 v Pershore ve věku 76 let umírá. Jeho manželka Joan ho přežila o více jak 20 let a zemřela 2. 6. 2012.

Hubert Steed Salisbury
O Hubertovi toho víme podstatně méně. Narodil se také jako jeho bratr v Pershore a to 13 .4. 1921. Stejně jako jeho bratr narukoval během války k námořnímu letectvu. Základní výcvik prodělával od 4. 5. 1942 do 13 .8. 1942 u No. 31 Service Flying Training School.

14. 8. 1942 byl povýšen do hodnosti námořního poručíka (Temporary Sub-Lieutenant) a 14. 2. 1945 na nadporučíka (Temporary Lieutenant). V seznamu důstojníků námořnictva (Navy list) pro rok 1944 je veden jako člen námořního letectva ve stavu námořní základny St. Angelo na Maltě. V seznamu z roku 1945 ve stavu základny HMS Goldfinch, což bylo v podstatě letiště Ta’Qali na Maltě.

28. července 1945 se také na Maltě žení a za manželku si bere Rosu Cecilii Tomlin dceru Henryho Johna Tomlina. Umírá v lednu 2003 ve věku 81 let v Teignbridge.

Můj osobní názor je, že tato pozůstalost patřila spíše Haroldu Hubertu Salisburymu, protože na sběratelském trhu se objevila záhy po smrti jeho manželky v červenci 2012. Cennější řád Svatého Jana a Policejní medaili si rodina pravděpodobně ponechala.

Autor

V. Smolík

Další příspěvky